Miluju, ale nenávidím!
Já mám
s podobnými radami takový love-hate relationship.
Na jednu stranu je strašně ráda vyhledávám a testuji, ale na stranu druhou je nerada u mých klientů vidím, protože tuším, odkud vítr vane.
Hledají snadnou cestu k úspěchu. Hledají nějakou tajnou cestičku, o které si myslí, že ji nikdo jiný předtím nezkusil a neobjevil. Hledají jednoduchou cestu k výhře.
Jenže...
V posilovně taky necvičíte jen biceps, abyste vymakali celé tělo.
Ve škole taky nepřečtete jen jednu knížku, abyste se naučili všechno.
Na mobilu taky nepoužíváte jen jednu aplikaci, abyste komunikovali se všemi.
Doma taky nepoužíváte jen jednu hadru, abyste umyli nádobí, okna a záchod.
...
Asi chápete kam tím mířím.
Dobrá rada nad zlato
Ono ty rady nejsou v zásadě špatné. Špatné je pak to, jak k nim přistoupíme.
Zda je vezmeme doslova a do písmene, dáme si klapky na oči a vydáme se proti zdi.
Anebo se z nich poučíme, vyzkoušíme je, otestujeme si je v celé mozaice marketingových činností, které děláme a až na základně toho vyhodnotíme, zda pro nás mají význam či nikoliv.
Svět totiž není jen černo-bílý. Je pestrý, má nespočet barev a odstínů.
A kdyby skutečně existovala jen jediná rada, která by vás v online světě vystřelila do vesmíru, už by se o ní vědělo a dělali by ji všichni.
Jenže...
Když by to dělali všichni a všichni by tedy byli nejlepší, neznamenalo by to potom, že vlastně všichni jsou na stejné úrovni?! Tedy, že jsou všichni průměrní?! Tedy, že nikdo není nejlepší?! A že vlastně zase žádná jediná opravdová rada na úspěch neexistuje?!