Jasně. Vy to víte. Komunikace - otevřená, upřímná, aktivní, oboustranná, přímá - je základem všech dobrých vztahů. Všech vztahů. A ano, to i těch pracovních. Spoiler: I těch, které jsou mezi vámi a agenturou, nebo třeba markeťákem externistou. Bez p̶r̶ác̶e̶ komunikace nebudou koláče...
Dnes otevřu trochu více filozofické téma. Téma, které vám nepřinese žádný konkrétní návod, ani žádnou tajnou "vyfikundaci", díky které instantně zbohatnete (to někdy příště).
Dnes to bude téma, které vám je asi od přirození jasné. Jenže... Dnes a denně se setkávám s lidmi, kterým to zas tak jasné není, nebo spíše, lépe řečeno, mají zkreslené představy o tom, jak to vlastně v reálu funguje.
Ať už začnete spolupracovat s marketingovou agenturou, externím markeťákem, anebo jakýmkoliv jiným dodavatelem, obchodním partnerem, nebo kýmkoliv jiným, připravte se na nutnost aktivní, četné a hlavně intenzivní komunikace.
Bohužel to nefunguje tak, že danému člověku/subjektu dáte přístupy na své sítě, do svých reklamních nástrojů a "starej se...". Minimálně tedy ne na začátku.
Po půl roce/roce spolupráce si to dokážu živě představit, protože takto už s mými dlouhodobými klienty fungujeme. Jenže na začátku to bude znamenat hodně intenzivní a někdy i hodně nepříjemnou komunikaci (zpětné vazby, výtky, kritiky, neshody).
Bez toho to bohužel nejde. Bez toho ta spolupráce nebude fungovat.
A ač vždycky říkám, že svět není černo-bílý, v tomto případě to takto černobílé (nebála bych se říct) skutečně je.
Proč vám to teď vůbec říkám?! Vy přeci nejste natvrdlí, vy to přeci víte... No... Možná to víte, ale možná si teď nedokážete představit, jak skutečně intenzivní to v reálu bude.
Ta komunikace bude opravdu hodně, hodně intenzivní. Na denní bázi. Možná až tak, že si budete říkat, zda nebylo lepší, když jste si to dělali svépomocí sami. Že vám teď mnohem více času a energie žere jen samotná komunikace.
Jenže... Bez komunikace to skutečně nepůjde.
Zatím bohužel nikdo neumíme číst myšlenky, nemáme rentgenové vidění, abychom viděli za zdi vaší firmy, nevlastníme křišťálovou kouli, abychom vyvěštili, kam se svou firmou míříte. To všechno nám musíte říct vy. A to znamená e-maily, telefonáty, schůzky.
Proto, když si domlouváte spolupráci s markeťákem, agenturou, externistou, anebo se mnou, počítejte (minimálně alespoň na začátku) s hodně intenzivní komunikací. Nebojte, nebude to takto navždy. Ono se to uklidní. Ale na začátku s ní skutečně počítejte. Ať pak nejste rozladěni.
Kdo je připraven, není překvapen!
Když se někoho zeptáte, co by si přál od svých sociálních sítí, velmi často uslyšíte stejnou odpověď. Více sledujících. Více fanoušků. Více lajků. Více dosahů. Více zhlédnutí. Jako kdyby právě tato čísla byla tím nejdůležitějším ukazatelem úspěchu. Jako kdyby bylo mezi počtem sledujících a počtem zákazníků automaticky znaménko.
Když se mluví o tvorbě Reels, většina diskuzí se točí kolem algoritmu, trendů, délky videa, střihu, hudby nebo titulků. Lidé hledají správný recept, správný formát, správnou aplikaci, správnou délku záběru nebo správnou denní dobu publikace, protože mají pocit, že právě tam leží odpověď na otázku, proč některá videa fungují a jiná ne.
Když se podíváte na hotové REELS na Instagramu, všechno vypadá strašně jednoduše. Někdo přijde před kameru. Řekne pár vět. Přidá se hudba. Proběhne několik střihů. A za třicet nebo šedesát sekund je hotovo.
Je to jedna z nejčastějších otázek, kterou dostávám od klientů. Jenže... Zároveň je to jedna z otázek, na kterou se nejhůř odpovídá jednou větou.
Je zvláštní sledovat, jak se z Reels stal během pár let téměř povinný marketingový formát. Něco, co "musíte dělat", pokud chcete být vidět. Něco, co firmy přidávají do strategií automaticky, často ještě dřív, než vůbec vědí proč. A právě tady vzniká problém, který je podle mě mnohem větší než algoritmus, dosahy nebo technická kvalita videí.
Moment, který rozhoduje úplně o všem. Přitom mu většina lidí věnuje úplně nejméně pozornosti. Ne střih, ne titulky, ne hudba, ne počet zhlédnutí. Ale první tři sekundy.